krasosadcz – 2. stránka

#zivot v maringotce

V sobotu 3. října 2020 jsme v Krasosadu pokřtili knížku s nic neskrývajícím názvem #zivotvmaringotce. Role kmotra se zhostil novinář a spisovatel Jiří Peňás s půvabem sobě vlastním: byl přivezen rovnou z Okrouhlice, rodiště Jana Zrzavého, se značným zpožděním; nicméně se rychle zorientoval, z terasy před maringotkou si udělal pódium a v několika minutách umně propojil události minulé se současnými a vytvořil tak pěkný Krasoprostor pro tiché ševelení i bujarý smích našich hostí.

S fotoaparátem se po sadu pohybovali Ivan Prokop a Ladislav, jejich vtipné postřehy doplnili někteří pomocí mobilu.

Jiří promlouvá k literárním postavám (foto Ivan Prokop)

Ladislav dal knížce přímo nebeský kabátek a její rozměr budil nadšení: „Konečně něco do kabelky!“

Přípitek… je to radost, mít kolem sebe tolik přátel! (foto Ladislav)

Než přijel Jiří… Ach jo, kam si stoupnu, tam jsem lektorka! (foto Ivan Prokop)

Rosťa L. popisuje výrobu včelího elixíru (foto Ivan Prokop)

Program zpestřilo krmení Pepy – selátka ze statku (foto Ivan Prokop)

Pořád bylo co probírat – knihy, byliny, alchymii… (foto Ivan Prokop)

Některé sazeničky našly nové majitele (foto Ladislav)

Aloisie citrónová zaujala i Alenku, nicméně domů si ji odvezla Ivanka (foto Ladislav)

A takhle to vypadá, když přátelům napíšete „nevozte dary!“… Děkujeme. (foto Jolana)

Děkujeme za to, že jsme mohli být s vámi. Doufáme, že se knížka bude líbit. Objednat ji lze za 130 Kč + 30 Kč poštovné na: jolana.sopovova@gmail.com.

Reakce na #zivotvmaringotce nás moc těší, děkujeme!

„Do knížky jsem se hned začetla a myslím, že to bude cenná inspirace pro spoustu lidí, kteří se chtějí trochu odizolovat od systému. A znovu děkuji za kabelkový formát. 🙂 “ Radka, manažerka a bylinkářka

„Přečetl jsem dneska dopoledne tvou spanilou knížku na jeden doušek, jako bych pil váš mošt nebo jabkovici. Je to poctivé psaní. Věcné i poetické. Líbí se mi, že maringotka a celé pobývání v ní je otevřeně a přiznaně dílem volbou a dílem nezbytím. Přiznám se, že jsem se v dnešní době trošku podprahově obával agresivního „eko mesiášství“, které bývá někdy nesnesitelné, byť by i mělo dobrý a správný základ. Tvé líčení života v maringotce nezakrývá obtíže a komplikace, aniž by mu upíraly půvab a metafyzickou kvalitu. Je to od kadibudky k nebesům.Krása!“ Radovan, režisér

„Máš náš obdiv za knihu, kterou jsme četli společně s Benem a velmi se nám líbila. Užívali jsme si zážitky z maringotky a hlavně přírody kolem a je nám to velkou inspirací :-)“ Zuzana, finanční manažerka

„Dočetla jsem knihu, dýchá přírodou, životem a …? Chtěla jsem si knihu dočíst zítra, ale nějak jsem musela pořád číst…“ Dana, učitelka

„Přidávám několik postřehů: je dobře, že jsi ji napsala; pro mě má přidanou hodnotu v tom, že píšeš o místech a městech, které dobře znám; k formě – šla jsi cestou popisu, čemuž rozumím a byl pro mě čtivý pro svou šíři, ale i hloubku; přiznám se, že jsem ji začínal číst s otazníkem v hlavě a ten nevymizel ani po přečtení. Předpokládám, že můžeme očekávat druhý díl, nebo díly? Tak ti děkuji za příjemný zážitek.“ Petr, konzultant

„Dočetla jsem. Zhltla jsem to! Je to milé, pro mne v mnohém inspirativní a pokaždé povzbuzující…. Díky!“ Eva, šlechtitelka

„Přečetli jsme tvou knížku s Ivanou jedním dechem a moc nás potěšila a zahřála … schopnost vidět krásu v obyčejných věcech, umět se z nich těšit a navíc (ve vašem případě) na nějaký čas si tak i reálně nadesignovat svůj život a prožít si to … to je neobvykle magické a obdivuhodné.“ Pavel, lektor

„Z. mi dala přečíst Tvůj Život v maringotce – moooc fajn počteníčko! Děkuju za zážitek, který mě osvěžil i povznesl přesně ve správný okamžik… Líbí se mi, jaký to má spád, poetiku i opravdovost. A jaký to nese moudrý vzkaz!“ Monika, manažerka

Benedikt aneb důvěřuj, ale prověřuj

To jsem si zase jednou naběhla: při sběru benediktu lékařského (Centaurea benedicta) jsem pojala myšlenku podívat se na recept na benediktýnku – proslulý likér, o kterém jsem zatím jen četla nebo slyšela. Bylo mi jasné, že originální recepturu budou mniši tajit, ale Google je přeci schopen najít všechno…. alespoň přibližně.

Sotva jsem zbavila své prsty urputného lepu z listů, zadala jsem práci vyhledávači. Byl rychlý, pochlubil se, že našel 1680 výsledků za 0,52 s. Ale ouha! Ani jeden z receptů, dokonce ani ty lékárenské, neobsahují benedikt!? Dobrá, budu muset pátrat v zemi původu. ´Bénédictine ingrédients´: 2 320 000 výsledků, 0,46 s. Údajně 27 bylin, 21 známých (a používaných ve všech podobných likérech), 6 tajných! Že zrovna benedikt, který dal likéru jméno, by byl tajný? Počkat – kdo dal vlastně komu jméno??? V tu chvíli bylo jasné, že mám o zábavu na nedělní odpoledne postaráno.

Začínám tedy u zdroje: benediktýnský mnich z Itálie a opatství Fécamp v Normandii. Údajně rok 1510. „Recept je založen na místních bylinách a vylepšen orientálním kořením.,“ chlubí se na stránkách. Připouštím, že andělika, yzop, jalovec, jedlové šišky, arnika, meduňka, tymián, koriandr, med a červené bobule jsou místní. Ital by asi za místní mohl prohlásit citrón, pomerančovou kůru i aloe, v Normandii to dovolím jen se zavřenýma očima. K vylepšení zbývají myrha, šafrán, muškátový květ, čaj, hřebíček, vanilka, skořice a muškátový oříšek. Pokud si jako 22. bylinu doplním benedikt, upozorní mne mapa rozšíření rostlin z Kew (a těm já věřím), že benedikt není ve Francii původní (zato věřte-nevěřte, v Čechách ano!).

Na řadu přichází Mathioli. První vydání jeho komentáře se datuje rokem 1544 – třeba najdu nějakou zmínku nebo alespoň stopu tady. V rejstříku vyhledávám benedikt, na uvedené straně je však pod tímto názvem zakuklen kuklík městský. Tak třeba Cnicus, jak používají někteří botanici dnes? Nikoli – tady nacházím světlici barvířskou. Alespoň vzdálená příbuzná… Přemýšlím, jak jinak se mohl takový bodlák jmenovat… Cardus? Bingo! Kardus benediktus je to, co hledám. „Teď máme slavnou a vznešenou bylinu, které říkají Cardus benedictus, to jest požehnaný Cardus aneb bodlák pro jeho velikou a hojitelnou moc a užitek. Jest u nás v Čechách všude dobře známý, neboť mnozí ho sijí v zahradách.“ Následuje výčet všech blahodárných účinků. Z nápojů je zmíněno benediktové víno (benedikt se přidává již v průběhu kvašení).

Končím s pátráním. V duchu se omlouvám všem, kteří si u mne koupili benedikt i s tvrzením, že je to základ benediktýnky. To vůbec není jisté. Jisté ale je, že povzbuzuje trávení hned několika způsoby (zvyšuje sekreci slin a žaludečních šťáv, také posiluje žlučník a játra) a pomáhá hojit rány. Obsahuje hořčiny (není ale tak hořký, jako ostatní byliny s podobným účinkem), lignanlaktony, éterický olej, množství flavonoidů a minerálních látek. Používáme 1-2 lžičky natě na šálek vody (do studené, pomalu zahříváme k varu, 5-10 minut odstát). Vlažný čaj pijeme po doušcích 2x denně, vždy 30 minut před jídlem.

A jelikož je v tomto období třeba posilovat okruh žaludku, bez obav sáhněte po benediktu. A klidně jej použijte na přípravu vlastní benediktýnky – nevíte, kdy se bude hodit!

O třezalce

S rozhodnutím napsat o třezalce jsem sáhla po svých oblíbených pomocnících – knihách a příručkách. S překvapením zjišťuji, že u tak všeobecně známé a oblíbené byliny, jakou je třezalka, vyzdvihuje každý autor něco jiného z jejích skvělých vlastností. Němečtí autoři se zaměřují na léčbu depresivních stavů, Maria Treben na zranění a bolestivé stavy nervů, svalů a pokožky, Korbelář a Endris ji upřednostňují jako sedativum (tlumící účinky na nervovou soustavu), antiflogistikum (protizánětlivé účinky) a mírné diuretikum (močopudné účinky). Janča a Zentrich uvádějí na prvním místě účinky antibiotické, čištění krve a podporu látkové výměny. A Mathioli? „Tato bylina (…) mocí svojí ztenčuje, otvírá, rozpouští, slepuje a zastavuje. Otvírá a vyřeďuje všechny zástavy a zbytečnosti ledvin, měchýře i matky.“ (matka=děloha, pozn. JŠ)

Od svátku sv. Jana, se kterým je tato bylina tradičně spojována, uplynul víc než měsíc. K třezalce se dostávám až nyní, protože před měsícem se květy sotva klubaly a o sběru nemohla být u nás kvůli dešťům ani řeč.

Jednoznačnou odpověď na otázku, zda sbírat třezalku i s odkvétajícími květy, jsem nenašla. Někdo tvrdí, že se mají odkvetlé květy/semena vyštipovat (Korbelář a Endris dokonce uvádějí, že kvůli obsahu antibiotik), Mathioli naopak hojně používá právě semeno. Rozhodující pravděpodobně bude způsob zpracování a následné užívání. Sama to dělám tak, že sbírám i stonky, které už obsahují zaschlé květy (ne víc jak 1/3).

Obvykle se třezalka suší na přípravu nálevu (2-4 menší šálky denně), velmi populární je příprava třezalkového oleje. Na tyto dva produkty doporučuji sáhnout po velmi kvalitním květu (olej) a nati bez suchých, zahnědlých částí (nálev). A do jakého oleje nakládat? Jednoznačně do panenského olivového – naloženou směs je třeba vystavit na slunce a jiné za studena lisované oleje by tento proces nemusely zvládnout bez újmy. Pokud chcete sáhnout po jiných olejích (slunečnicový, řepkový) – je to možné, ale používejte pouze oleje rafinované. I takto připravený třezalkový olej bude užitečný. Co je však velmi důležité, je ponoření květů: pokud nebudou všechny pod vrstvou oleje, mohou zhnědnout a zničí celou várku – jasně červeného oleje se nedočkáte.

Méně známé je využití třezalkové tinktury. Letošní velmi vlhký rok k takovému zpracování přímo vybízí. K přípravě tinktury je možné použít i stonky s již částečně zaschlými květy. Obdobně jako nálev se tinktura využívá při zánětech nervů, neurózách a nespavosti, pro povzbuzení látkové výměny (5-20 kapek 2x denně, podle váhy).

K podpoře léčby gynekologických zánětů a viróz je vhodný odvar v bílém či červeném víně, dávkujeme po lžících.

Drcený sušený list a květ je možné přidat do soli.

Třezalku využíváme i k obkladům. Sama nedám dopustit na suchý obklad bolavého trojklanného nervu – sušenou nať vložte do plátěného pytlíčku, na pánvi či v troubě prohřejte a přiložte na postižené místo.

Závěrem dodejme, že třezalku používáme pouze ke krátkodobým kůrám. Při nutnosti delšího použití (roztroušená skleróza apod.) vždy po třech týdnech zařazujeme týdenní přestávku.

Léto budiž pochváleno.

Když je šalvěj v zahrádce

Některá česká slova se prostě povedla a ŠALVĚJ je jedním z nich. Libě zvučí a dá se rozkládat na další libá slova. A co teprve hrátky s latinským základem! „Salve“ je pozdravení, „Salva“ znamená pomoc, „Salutem“ zdraví či bezpečí… Zkrátka a dobře, Salvia officinalis je drahokam, vlastně spíš drahobýl :-))

Vyšlo to letos tak, že se nedala sbírat na počátku květu, jak by tomu mělo být. Věřím však, že i tak se mohu spolehnout na její sílu a pomoc.

Listy jsem letos třídila na dvě hromádky: ty luxusní na sušení (na čaj i jako koření), ty s drobnými vadami na kráse (vykousnutý kousek atd.) do tinktury. Pravidelné pití čaje pomáhá při nočním pocení, křečích a stavech slabosti (1 lžička na 1/4 l hrnek, spařujeme krátce). Výborné je také šalvějové mléko – k čerstvě připravenému nálevu přidáme 1/4 l horkého mléka, lžičku medu a kousek másla – pomáhá při katarech průdušek a bolestech v krku. Ano, je skvělé i pro kuřáky, kteří to přehnali.

Tinktura se používá zejména k dezinfekci dutiny ústní a krku, při zánětech zubů, lze ji přidat do koupelí. Sedací koupele údajně posilují slabé nervy.

Macerování šalvěje v kyselém prostředí přináší další využití. Šalvějové víno se používá jako všeobecně posilující prostředek, ocet pomáhá při proleženinách a zatvrdlé či zhrublé kůži.

Šalvějový ocet připravíme tak, že květy (koruny i s kalichy) vložíme do sklenice a zalejeme přírodním octem (jablečný, případně vinný, max. 5 % kyseliny octové; nepoužívejte kvasný lihový). V této fázi můžete k přípravě přizvat děti a udělat z nich kouzelníky – modrofialové květy po zalití octem krásně zrůžoví. Uzavřené necháme na slunci 2 týdny. Jak to ovšem provést letos, kdy poměr deštivých/slunečných dnů je už 2 měsíce 4:3, to vám neporadím :-))

V každém případě hlasuji pro krásné rčení: „Proč umírat, když je šalvěj v zahrádce?“

Mezi dvěma dešti

Sběr bylin na sušení je letos trochu náročný. Objeví-li se mezi deštivými dny jeden slunečný a podaří-li se zastihnout bylinu v plné kráse pro sběr, pak je složité najít místo, kde by nebyla vysoká vlhkost vzduchu, která většině bylin (pokud je právě nechceme fermentovat nebo vylepšovat nějakou plísní) nesvědčí.

V maringotce proto občas zatopíme, abychom vlhkost vyhnali. Jinak volím spíše zpracování formou tinktur (horké sucho), což ale zase není vhodné pro všechny byliny.

Dnešní sběr považuji za úspěšný – nejen barevně :-). Ve směru hodinových ručiček: mochna plazivá, bez černý, pumpava obecná, violka trojbarevná a rolní, jetel (pravděpodobně prostřední), heřmánek pravý, modrý střed tvoří chrpa polní.

Mochnu plazivou využívám ve směsi s ostatními mochnami při oslabení žlučníku a poškozeních střevní sliznice.

Květ bezu černého podáváme ve formě nálevu, když je potřeba se vypotit (začátek chřipkových stavů, prochladnutí apod.). Účinkuje jemně a velmi spolehlivě.

Pumpava obecná má schopnost zastavovat krvácení, používá se například v gynekologii ke zmírnění silné menstruace.

Violka svojí jemností naznačuje i jemnost působení – je možné ji podávat dětem, které mají potíže s vyprazdňováním (zácpa).

Jetel je vhodným doplňkem a především krásnou ozdobou čajových směsí, podávaných ke zmírnění doprovodných jevů klimakteria.

Heřmánek provoní každý večer či nedělní odpoledne, když potřebujeme posílit trávení, zmírnit křeče či si jen tak udělat radost a vychutnat lahodný čaj. A jak poznáte, sbíráte-li heřmánek pravý? Pokud máte obrázky vedle sebe, je to ten vpravo :-). Ale vážně: vlevo (pro jiná zobrazení nahoře) je heřmánek nevonný, který bývá s heřmánkem pravým nejčastěji zaměňován. Opravdu voní méně. Jeho květy jsou zpravidla větší a plnější. Heřmánek pravý má bílé květní lístky řidší a jakoby ohnuté mírně dolů. No a samozřejmě důležitým poznávacím znakem je duté lůžko květu.

Nálev či macerát z okvětních lístků chrpy zklidní unavené oči se sklonem k zánětům.

Už jenom pohled na tu krásu přináší radost. A to je snad univerzální lék na vše! Přeji vám krásné a radostné dny letního slunovratu.

Jitrocelový sirup

Přestože se poslední dobou sucho skloňuje ve všech pádech, těšíme se v Krasosadu – snad díky jeho poloze – z dostatku vláhy. Ba někdy už bych třeba řekla dost – to když nevím, co dřív zpracovávat, protože všechno bují před očima. Jitrocel tvoří růžice dlouhých listů – a na sušení to tentokrát není, protože při vysoké vlhkosti listy rychle černají. Na řadu tedy přichází jitrocelový sirup.

Naplnit třílitrovou láhev není jenom tak: vrstva listů s cukrem pomalu sedá, takže plním už pátý den. A dva dny si říkám, že už to je FAKT napěchováno, ale do rána je tam znova místo, které doplňuji dalšími vrstvami.

Postup: do sklenice vkládáme krájené jitrocelové listy, vrstvu 3-5 cm vysokou zasypeme krystalovým cukrem a postup opakujeme, dokud se sklenice nezaplní. Zavřeme víčkem a necháme při pokojové teplotě (lze i na slunci) stát do druhého dne. Plnění opakujeme do té doby, než obsah přestane klesat. Poslední vrstvou je vždy cukr. Poté sklenici pevně uzavřeme – a teď přichází na řadu ta pravá alchymie: sklenici uložíme do chladu a temna na dobu cca 3 měsíců. Ideální je sklenici zakopat do země. Lze využít i sklep se stabilní teplotou nebo studnu. Během tří měsíců projde jitrocel fermentací a na jejím konci je krásně hustý sirup.

Pokud nemáte možnost uložit sklenici popsaným způsobem, uložte ji do chladničky, ale počítejte s tím, že proces bude trvat déle – třeba až půl roku. Cílem je, aby listy měly tmavohnědou barvu.

Stáčení je velmi jednoduché – připravte si stabilní hrnec s velkým cedníkem. Sklenici obraťte dnem vzhůru na cedník a nechte přes noc kapat. Pokud to bude nutné, poklepáním uvolněte jednotlivé vrstvy ve sklenici. Využít lze i lis na ovoce. Přes hadřík to nezkoušejte – hustý sirup jím neproteče. Poté sirup zahřejte k bodu varu a naplňte do čistých lahviček.

A kdy je čas sáhnout po jitrocelovém sirupu? Nenapsala bych to lépe než farář Kunzle, jak jej cituje Maria Treben: „Krev, plíce a žaludek pročišťuje tak, jako žádná rostlina. Proto je důležitý pro ty lidi, kteří mají špatnou krev nebo málo krve, slabé plíce a ledviny, bledý vzhled, kteří dostávají vyrážky a lišeje, kteří pokašlávají, chraptí, zůstávají hubení jako koza i tehdy, když je ponoříme do másla. Na nohy postaví slaboučké děti, které se opožďují i při dobré stravě.“ Jasná indikace. Myslím, že mezi třemi tisíci povolených zdravotních tvrzení podobná věta chybí.

Byliny k jarnímu grilování

Byla jsem požádána, abych se podělila o recepty na přílohy ke grilovaní s využitím divoce rostoucích bylin i toho, co už je na zahrádce. No a když už jsem si s tím dala tu práci, tady jsou (recepty jsou uváděny pro cca 4 osoby):

Směs s pampeliškovými stonky

4 větší kyselé okurky (sterilované nebo kvašené), 1 cibule velikosti vejce, 10 stonků pampelišek (délka cca 20 cm, může být i z odkvetlých), olivový olej, sůl, pepř

Pampeliškové stonky opláchneme, nakrájíme na asi ½ cm kousky a přes síto znova lehce propláchneme vlažnou vodou. Vložíme do mísy, přidáme okurky a cibuli nakrájené nadrobno, zakápneme olejem, přidáme sůl a pepř a vše společně promícháme.

Variace: okurky lze zaměnit za vařenou červenou řepu, v tom případě dochutíme balzamikovým octem.

Účinky: posiluje trávení, povzbuzuje činnost jater a žlučníku

Dresink se šťovíkem

200 g listů šťovíku, 200 g jogurtu nebo zakysané smetany, olivový olej, sůl, pepř

Sběr listů: sbíráme pouze mladé listy ze středu přízemní růžice nebo ze stonků; je možné sbírat z různých druhů (š. kyselý, menší…), lze přidat mladé listy rdesna či merlíku (ten ještě moc není vidět)

Listy zbavíme tuhých řapíků a nakrájíme na nudličky. Lehce orestujeme na olivovém oleji, po vychladnutí smícháme s jogurtem či zakysanou smetanou a dochutíme solí a pepřem.

Účinky: čistí krev a tím napomáhá čištění kůže; ve velkém množství může i citlivých osob vyvolat průjem – tepelná úprava toto riziko snižuje.

Mátové čatní

100 g máty (ideálně peprné, lež použít i marockou/nana, ale není to ono), 2 stroužky česneku, 1 lžíce praženého sezamu, šťáva z 1 citrónu, chili, sůl, olej (řepkový nebo slunečnicový)

Nadrobno nasekaný/utřený česnek smícháme se solí a šťávou z citrónu. Mátu nakrájíme nadrobno a promícháme s ostatními přísadami.

Poznámka: nebuďte překvapeni – ano, toto čatní je sypké, nikoli pastovité, jak jsme zvyklí.

Účinky: posílení trávení, uvolnění křečí.

Víceméně klasické saláty s použitím bylin

Tabouleh (Libanon, Sýrie)

500 g vařeného bulguru, 200 g petrželové natě, 4 větší rajčata, 1 větší cibule (případně několik šalotek), několik snítek máty, olivový olej, šťáva z 1 citrónu, sůl, pepř

Cibuli, mátu a petržel nakrájíme nadrobno (tužší stonky lze rozmixovat), rajčata spaříme, oloupeme a rovněž nakrájíme nadrobno. Vše přidáme k vychladlému bulguru, dochutíme a dobře promícháme.

Bramborový salát (Balkán)

1 kg brambor vařených ve slupce, 1 cibule, petrželová nať nebo mladé listy bršlice, olivový olej, ocet, sůl, pepř

Oloupané a nakrájené brambory ještě horké polejeme olejem a osolíme. Přidáme cibuli nakrájenou na čtvrtkolečka, jemně nakrájenou nať (petržel nebo bršlice), dochutíme, promícháme a necháme vychladnout.

Variace: není-li k dispozici petržel nebo bršlice, nahradíme cibuli jarní cibulkou s natí.

Kokoškový den

Dopoledne jsem zahájila práci v Krasosadu s jediným cílem: zabezpečit vše, co zabezpečit lze, před příchodem zmrzlých mužů – a že jsou tedy letos přesní! Bude to trochu náročné, protože ze sadbovačů ve skleníku či pařeništi šly sazeničky do květináčků, a to se hned pěkně zvětší objem… Takže teď to budou muset přečkat v bednách naštosovaných ve skleníku, případně pod krytem z netkané fólie. Vydala jsem se zkontrolovat i břeh, který postupně osazuji bylinami, a chvíli váhala, co s meduňkou a šantou, které už mají půlmetrové stvoly. Pak ale upoutala mou pozornost kokoška.

Loni byl problém najít zdravý stonek – poměrně brzy byla napadena plísní bělostnou (Cystopus candidus), která rostlinu zcela znehodnotí (poznáte ji spolehlivě – rostlina vypadá jako poprášená vápnem). Ta letošní je zdravá, krásně vzrostlá – a teď by ji měl poškodit mráz? Vydala jsem se pro nůžky a košík. Během pár minut bylo sklizeno. Pokud bude dobré počasí, obrazí do podzimu ještě několikrát. Část dnešního sběru půjde na tinkturu (na 1 l alkoholu 200 g stříhané čerstvé nati), část usušit. Třeba se bude někomu hodit na čaj, obklad či do koupele.

A komu že by se mohla hodit? V lidovém léčitelství i lékopisech je kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris) oceňována pro stavění krvácení všeho druhu: z nosu, žaludku či střev. Největší zásluhy jsou jí připisovány při silném děložním a menstruačním krvácení. Tuto schopnost má pravděpodobně díky vysokému obsahu flavonoidů, zejména rutinu. V obkladech se používá i na křečové žíly, v koupelích při hemoroidech. Své uplatnění najde i při úpravě krevního tlaku, potížích močových cest, bílém výtoku a při ochabování svalů. Farmaceuti i lékaři se shodují na tom, že její účinek je velmi silný: bere se proto v malých dávkách a pouze po dobu nezbytně nutnou. Při silném menstruačním krvácení se připravuje silný nálev (3 lžíce na 200 ml vody) a bere se po lžících, teplý, 3 x denně 1-2 lžíce mezi jídly. Při méně akutních potížích se nálev připravuje z 1 lžičky na šálek, vždy čerstvý, pije se 3 x denně mezi jídly. Předávkování může způsobit otravu, která se projeví jako ochrnutí. A ještě jedna informace – hemostatický účinek sušené drogy již do půl roku výrazně klesá, proto se doporučuje používat kokošku čerstvou, případně nedávno sušenou.

V podobě tinktury si své schopnosti zachovává déle a také je toto použití bezpečnější – vtírá se do pokožky. Rakouská bylinářka Maria Treben ji používala k léčbě ochablých svalů, při atrofiích, výhřezu kýly a dělohy.

Sama jsem kokošku poprvé vyzkoušela loni, kdy jsem řešila silné krvácení. Na nálev došlo párkrát, tinkturu jsem aplikovala v oblasti podbřišku až k žaludku. Musím říct, že jsem byla velmi překvapená i jedním nezamýšleným efektem: zpevněním břišních svalů. Pokud máte podobnou zkušenost, budu ráda, když se o ni podělíte.

Vlaštovičník a jeho čaromoc

Kdoví, proč jsem se při pomyšlení, že dnes budu psát o vlaštovičníku, vrátila na příkrou stráň pod kostelem a sad za domem, v němž jsem trávila první roky svého života. Ráda jsem se „ztrácela“ (rodiče říkali, že jsem utíkala z domu a že mne věčně museli někde hledat) při hledání pléšek*, kropáčků*, medrnice* i vlaštovičníku.

Má zvláštní pověst, ten vlaštovičník větší (Chelidonium majus). Jedni jej opěvují, druzí se jej bojí. A jak známo, strach většinou vzniká z neznalosti… Vybavuji si, že jsem vyrůstala s informací, že je jedovatý. Nevím o tom, že by jej doma či v mém okolí někdo využíval jinak, než k potírání bradavic. Určitě ale vím, že žlutým mlékem jsem si malovala ruce a i když jsem poté někde něco pozřela (nemyté a nemytýma rukama), nic se nestalo a mohu tu dnes psát.

Literatura praví, že jeho účinků využívali již Keltové. Říkalo se mu „druidské mléko“. Mathioli k jeho názvu uvádí, že řecké „chelidoni“ znamená vlaštovka, ale také nebeský dar. S jeho vysvětlením, že vyrůstá v době, kdy vlaštovky přilétají a uvadá, když odlétají, nemohu souhlasit – vlaštovičník je jednou z bylin, kterou lze neporušenou nalézt pod vrstvou sněhu a užívat ji již časně z jara. Sušená nať vlaštovičníku je dodnes drogou uznávanou ve většině lékopisů, homeopatie využívá kořen.

Čaromoc byla vlaštovičníku přisouzena pravděpodobně tehdy, když se ukázalo, že zlepšuje zrak (člověk doslova „prozře“). Tento účinek souvisí s jeho působením na játra a vylučování žluči. Kromě toho tlumí křeče hladkého svalstva (žaludek, střeva, žlučovody). Předmětem zkoumání jsou jeho cytostatické účinky (zastavuje růst a dělení buněk) – to ostatně lidové léčitelství potvrzuje u „pálení“ bradavic.

Využívat lze sušenou nať nebo tinkturu. Nať se přidává do směsí povzbuzujících činnost jater a žlučníku a uklidňujících křeče, tinkturu využíváme obdobně. A jak je to tedy s jeho jedovatostí? Výzkumy ukazují, že okamžitá jedovatost je nepatrná, může se ale projevit při dlouhodobém užívání. Proto jsou u přípravků s vlaštovičníkem jako kontraindikace uváděny jaterní nemoci.

Pokud se chcete pustit do sušení, pak jedno upozornění: celá nať se suší poměrně těžko – tenké listy začnou „šustit“ velmi brzy, ale stonek je dlouho ohebný a ne a ne uschnout. Je proto třeba sušit jej při teplotě kolem 40 °C až do doby, kdy se i nejtlustší stonky lámou. Jinak dochází v rostlině k fermentačním procesům a následně také k plesnivění.

O jednom skvělém a naprosto bezpečném užití píše Mathioli a osobně je moc ráda využívám: vložit list vlaštovičníku do obuvi a pěkně si s ním chodit. Můžeme si domyslet, že ovlivňuje činnost potřebných orgánů skrze reflexní plošky. Hodně zdraví s vlaštovičníkem, přátelé!

*pléšky = pampelišky, kropáček = prvosenka, medrnice = plicník

Zlateň věncová – co s ní?

Na první pohled vypadá jako nějaký druh chryzantémy, a pro ty mám odmalička slabost: pěstovala je moje babička i moje kmotra, je to pro mne vůně dětství. Když jsem v jedné nejmenované botanické zahradě našla pár odkvetlých úborů, bylo jasné, že příští sezónu se zlateň objeví i v Krasosadu. (Mimochodem – byla to moje první botanická loupež, bylo to prostě silnější než já!)

Říká se jí také kopretina věncová, latinsky ji najdete pod názvy Glebionis coronaria nebo Chrysanthemum coronarium.

Její listy je možné koupit ve specializovaných vietnamských obchodech a tržnicích. Dovoz z Holandska. Tím se dostávám k jejímu nejznámějšímu využití – je to oblíbená asijská listová zelenina. Mladé listy jsou jemně aromatické, chuťově připomínají jarní mrkev. V asijských restauracích je zpravidla dostanete spolu s dalšími zelenými či barevnými listy v mističce nebo košíku k většině jídel.

Tradiční čínská medicína využívá květ, někdy však i celou rostlinu, a přisuzuje jim tyto účinky: „pročišťuje horkost a odstraňuje jedovatosti, rozptyluje otoky, odvádí vítr a vyrovnává játra“ (cituji z Farmakologie klasické čínské medicíny, autor Vladimír Ando). V jazyce západní medicíny se používá při vředovitých vyrážkách, zanícených zduřeninách, zánětech v krku, zrudnutí očí, chřipce, zápalu plic, záškrtu, zánětu žaludku a vysokém krevním tlaku.

Pěstování je velmi jednoduché: potřebuje dostatečně výživnou zeminu (jinak listy brzy žloutnou), dostatečnou zálivku (jinak jsou listy tuhé) a hlavně pravidelný sběr – ten pomáhá rostlině obrůstat stále novými křehkými výhony a listy. Pokud budete chtít získat květy, dopřejte jí slunce, pokud stojíte spíše o svěží salátek, dopřejte jí přistínění. Pokud ji budete pěstovat v bytě, volte raději větší květináč.

A hlavně – napaste se, kdykoli půjdete kolem!

P.S. V Krasosadu mám ještě několik sazeniček, které by rády našly nové majitele :-))