Archiv pro štítek: benedikt

Dobré trávení a dobré dýchání jako základ naší odolnosti

Když jsem uprostřed letošní hojnosti bylin přemýšlela, jak se nejlépe připravit na podzimní období, v němž se nebývale dobře daří virům, rozhodla jsem se vytvořit čajové směsi. Nedělám to často, z nějakého důvodu preferuji čaje jednodruhové. Ale život je změna, a když se mi navíc sešly zajímavé druhy, ráda výsledek svého tvoření představuji.

V období pozdního léta a začátku podzimu bychom měli pečovat o slezinu, slinivku a žaludek. Právě tyto orgány rozhodují o kvalitě trávení a tudíž také o tom, kolik energie z jídla získáme. Podzim pak obrací naši pozornost k plicím a tlustému střevu: pokud jsou tyto dva orgány zdravé a dobře fungující, můžeme se těšit také dobré imunitě. Takto uvažovali o zdraví v souvislosti s ročními obdobími čínští lékaři.

Čaj na dobré trávení sestává z květů měsíčku lékařského, svízele přítuly, benediktu lékařského a šanty kočičí v poměru 4:1:1:1. Měsíček lékařský považuji za jednu z nejšetrnějších (a také chuťově přijatelných) bylin pro posílení funkce jater a žlučníku. Zářivá oranžová jakoby dávala směsi hojnost slunce. Svízel je skvělou bylinou pro podporu slinivky, sleziny a lymfatického systému. Navíc si i po usušení zachovává svěží zelenou barvu a dodává tak tělu prospěšný chlorofyl. O benediktu jsem se rozepsala v jednom z minulých příspěvků, tady jenom dodám, že v této směsi má na starosti tlusté střevo. Šanta kočičí doplňuje směs o účinky na nechutenství, žaludeční neurózy, celkové zklidnění a také dezinfekci. Chuť čaje je lehce nahořklá (trávení bez hořčin prostě nefunguje), příprava velmi jednoduchá – 1 lžíci čaje přelejeme 1/4 l vařící vody a necháme 10 minut louhovat.

Čaj na dobré dýchání je složen z květů divizny velkokvěté, listů jitrocele kopinatého, lékořice lysé a mateřídoušky obecné v poměru 3:1:1:1. Divizna podporuje vykašlávání a tlumí křeče v dýchacím ústrojí, které se projevují tzv. suchým kašlem. Jitrocel rovněž tlumí kašel, kromě toho však má i protizánětlivé účinky, které se mohou projevit jak v plicích, tak v žaludku a střevech. Lékořice podporuje působení jitrocele a celkově přispívá ke zvýšení vitality organismu. Mateřídouška působí především antisepticky a dezinfekčně, podporuje trávení a směsi dodává příjemnou vůni. Čaj je potěšením pro oko, na chuť velmi lahodný a jeho příprava je díky obsahu slizových látek náročnější – 1 lžíci bylin dáme na 15 minut macerovat do studené vody, poté pozvolna přivedeme k varu. Odstavíme a necháme ještě 5 minut louhovat.

Přeji vám pevné zdraví a radost z darů podzimu.

Benedikt aneb důvěřuj, ale prověřuj

To jsem si zase jednou naběhla: při sběru benediktu lékařského (Centaurea benedicta) jsem pojala myšlenku podívat se na recept na benediktýnku – proslulý likér, o kterém jsem zatím jen četla nebo slyšela. Bylo mi jasné, že originální recepturu budou mniši tajit, ale Google je přeci schopen najít všechno…. alespoň přibližně.

Sotva jsem zbavila své prsty urputného lepu z listů, zadala jsem práci vyhledávači. Byl rychlý, pochlubil se, že našel 1680 výsledků za 0,52 s. Ale ouha! Ani jeden z receptů, dokonce ani ty lékárenské, neobsahují benedikt!? Dobrá, budu muset pátrat v zemi původu. ´Bénédictine ingrédients´: 2 320 000 výsledků, 0,46 s. Údajně 27 bylin, 21 známých (a používaných ve všech podobných likérech), 6 tajných! Že zrovna benedikt, který dal likéru jméno, by byl tajný? Počkat – kdo dal vlastně komu jméno??? V tu chvíli bylo jasné, že mám o zábavu na nedělní odpoledne postaráno.

Začínám tedy u zdroje: benediktýnský mnich z Itálie a opatství Fécamp v Normandii. Údajně rok 1510. „Recept je založen na místních bylinách a vylepšen orientálním kořením.,“ chlubí se na stránkách. Připouštím, že andělika, yzop, jalovec, jedlové šišky, arnika, meduňka, tymián, koriandr, med a červené bobule jsou místní. Ital by asi za místní mohl prohlásit citrón, pomerančovou kůru i aloe, v Normandii to dovolím jen se zavřenýma očima. K vylepšení zbývají myrha, šafrán, muškátový květ, čaj, hřebíček, vanilka, skořice a muškátový oříšek. Pokud si jako 22. bylinu doplním benedikt, upozorní mne mapa rozšíření rostlin z Kew (a těm já věřím), že benedikt není ve Francii původní (zato věřte-nevěřte, v Čechách ano!).

Na řadu přichází Mathioli. První vydání jeho komentáře se datuje rokem 1544 – třeba najdu nějakou zmínku nebo alespoň stopu tady. V rejstříku vyhledávám benedikt, na uvedené straně je však pod tímto názvem zakuklen kuklík městský. Tak třeba Cnicus, jak používají někteří botanici dnes? Nikoli – tady nacházím světlici barvířskou. Alespoň vzdálená příbuzná… Přemýšlím, jak jinak se mohl takový bodlák jmenovat… Cardus? Bingo! Kardus benediktus je to, co hledám. „Teď máme slavnou a vznešenou bylinu, které říkají Cardus benedictus, to jest požehnaný Cardus aneb bodlák pro jeho velikou a hojitelnou moc a užitek. Jest u nás v Čechách všude dobře známý, neboť mnozí ho sijí v zahradách.“ Následuje výčet všech blahodárných účinků. Z nápojů je zmíněno benediktové víno (benedikt se přidává již v průběhu kvašení).

Končím s pátráním. V duchu se omlouvám všem, kteří si u mne koupili benedikt i s tvrzením, že je to základ benediktýnky. To vůbec není jisté. Jisté ale je, že povzbuzuje trávení hned několika způsoby (zvyšuje sekreci slin a žaludečních šťáv, také posiluje žlučník a játra) a pomáhá hojit rány. Obsahuje hořčiny (není ale tak hořký, jako ostatní byliny s podobným účinkem), lignanlaktony, éterický olej, množství flavonoidů a minerálních látek. Používáme 1-2 lžičky natě na šálek vody (do studené, pomalu zahříváme k varu, 5-10 minut odstát). Vlažný čaj pijeme po doušcích 2x denně, vždy 30 minut před jídlem.

A jelikož je v tomto období třeba posilovat okruh žaludku, bez obav sáhněte po benediktu. A klidně jej použijte na přípravu vlastní benediktýnky – nevíte, kdy se bude hodit!