S rozhodnutím napsat o třezalce jsem sáhla po svých oblíbených pomocnících – knihách a příručkách. S překvapením zjišťuji, že u tak všeobecně známé a oblíbené byliny, jakou je třezalka, vyzdvihuje každý autor něco jiného z jejích skvělých vlastností. Němečtí autoři se zaměřují na léčbu depresivních stavů, Maria Treben na zranění a bolestivé stavy nervů, svalů a pokožky, Korbelář a Endris ji upřednostňují jako sedativum (tlumící účinky na nervovou soustavu), antiflogistikum (protizánětlivé účinky) a mírné diuretikum (močopudné účinky). Janča a Zentrich uvádějí na prvním místě účinky antibiotické, čištění krve a podporu látkové výměny. A Mathioli? „Tato bylina (…) mocí svojí ztenčuje, otvírá, rozpouští, slepuje a zastavuje. Otvírá a vyřeďuje všechny zástavy a zbytečnosti ledvin, měchýře i matky.“ (matka=děloha, pozn. JŠ)
Od svátku sv. Jana, se kterým je tato bylina tradičně spojována, uplynul víc než měsíc. K třezalce se dostávám až nyní, protože před měsícem se květy sotva klubaly a o sběru nemohla být u nás kvůli dešťům ani řeč.
Jednoznačnou odpověď na otázku, zda sbírat třezalku i s odkvétajícími květy, jsem nenašla. Někdo tvrdí, že se mají odkvetlé květy/semena vyštipovat (Korbelář a Endris dokonce uvádějí, že kvůli obsahu antibiotik), Mathioli naopak hojně používá právě semeno. Rozhodující pravděpodobně bude způsob zpracování a následné užívání. Sama to dělám tak, že sbírám i stonky, které už obsahují zaschlé květy (ne víc jak 1/3).
Obvykle se třezalka suší na přípravu nálevu (2-4 menší šálky denně), velmi populární je příprava třezalkového oleje. Na tyto dva produkty doporučuji sáhnout po velmi kvalitním květu (olej) a nati bez suchých, zahnědlých částí (nálev). A do jakého oleje nakládat? Jednoznačně do panenského olivového – naloženou směs je třeba vystavit na slunce a jiné za studena lisované oleje by tento proces nemusely zvládnout bez újmy. Pokud chcete sáhnout po jiných olejích (slunečnicový, řepkový) – je to možné, ale používejte pouze oleje rafinované. I takto připravený třezalkový olej bude užitečný. Co je však velmi důležité, je ponoření květů: pokud nebudou všechny pod vrstvou oleje, mohou zhnědnout a zničí celou várku – jasně červeného oleje se nedočkáte.
Méně známé je využití třezalkové tinktury. Letošní velmi vlhký rok k takovému zpracování přímo vybízí. K přípravě tinktury je možné použít i stonky s již částečně zaschlými květy. Obdobně jako nálev se tinktura využívá při zánětech nervů, neurózách a nespavosti, pro povzbuzení látkové výměny (5-20 kapek 2x denně, podle váhy).
K podpoře léčby gynekologických zánětů a viróz je vhodný odvar v bílém či červeném víně, dávkujeme po lžících.
Drcený sušený list a květ je možné přidat do soli.
Třezalku využíváme i k obkladům. Sama nedám dopustit na suchý obklad bolavého trojklanného nervu – sušenou nať vložte do plátěného pytlíčku, na pánvi či v troubě prohřejte a přiložte na postižené místo.
Závěrem dodejme, že třezalku používáme pouze ke krátkodobým kůrám. Při nutnosti delšího použití (roztroušená skleróza apod.) vždy po třech týdnech zařazujeme týdenní přestávku.
Léto budiž pochváleno.