Přestože se poslední dobou sucho skloňuje ve všech pádech, těšíme se v Krasosadu – snad díky jeho poloze – z dostatku vláhy. Ba někdy už bych třeba řekla dost – to když nevím, co dřív zpracovávat, protože všechno bují před očima. Jitrocel tvoří růžice dlouhých listů – a na sušení to tentokrát není, protože při vysoké vlhkosti listy rychle černají. Na řadu tedy přichází jitrocelový sirup.
Naplnit třílitrovou láhev není jenom tak: vrstva listů s cukrem pomalu sedá, takže plním už pátý den. A dva dny si říkám, že už to je FAKT napěchováno, ale do rána je tam znova místo, které doplňuji dalšími vrstvami.
Postup: do sklenice vkládáme krájené jitrocelové listy, vrstvu 3-5 cm vysokou zasypeme krystalovým cukrem a postup opakujeme, dokud se sklenice nezaplní. Zavřeme víčkem a necháme při pokojové teplotě (lze i na slunci) stát do druhého dne. Plnění opakujeme do té doby, než obsah přestane klesat. Poslední vrstvou je vždy cukr. Poté sklenici pevně uzavřeme – a teď přichází na řadu ta pravá alchymie: sklenici uložíme do chladu a temna na dobu cca 3 měsíců. Ideální je sklenici zakopat do země. Lze využít i sklep se stabilní teplotou nebo studnu. Během tří měsíců projde jitrocel fermentací a na jejím konci je krásně hustý sirup.
Pokud nemáte možnost uložit sklenici popsaným způsobem, uložte ji do chladničky, ale počítejte s tím, že proces bude trvat déle – třeba až půl roku. Cílem je, aby listy měly tmavohnědou barvu.
Stáčení je velmi jednoduché – připravte si stabilní hrnec s velkým cedníkem. Sklenici obraťte dnem vzhůru na cedník a nechte přes noc kapat. Pokud to bude nutné, poklepáním uvolněte jednotlivé vrstvy ve sklenici. Využít lze i lis na ovoce. Přes hadřík to nezkoušejte – hustý sirup jím neproteče. Poté sirup zahřejte k bodu varu a naplňte do čistých lahviček.
A kdy je čas sáhnout po jitrocelovém sirupu? Nenapsala bych to lépe než farář Kunzle, jak jej cituje Maria Treben: „Krev, plíce a žaludek pročišťuje tak, jako žádná rostlina. Proto je důležitý pro ty lidi, kteří mají špatnou krev nebo málo krve, slabé plíce a ledviny, bledý vzhled, kteří dostávají vyrážky a lišeje, kteří pokašlávají, chraptí, zůstávají hubení jako koza i tehdy, když je ponoříme do másla. Na nohy postaví slaboučké děti, které se opožďují i při dobré stravě.“ Jasná indikace. Myslím, že mezi třemi tisíci povolených zdravotních tvrzení podobná věta chybí.