Chvála hrušek

Při sklizni hrušek, která letos díky okolnostem probíhala v poklidu, jsem si uvědomila, že mám k hruškám citový vztah. Zatímco jablka jsou krásná a většina z nich mi chutná, tak hrušky obdivuji a miluji. Když si mám vybrat, sáhnu raději po té tvrdší, která lehce křupne, když se do ní člověk zakousne, a jejíž kaménky vám lehce obrušují zuby. Ale stejné nadšení ve mě budí plod, ze kterého mi po zakousnutí teče šťáva po bradě a lehce navinulá slupka se lepí na patro. Každý rok je suším a vozím sebou jako svačinku na cesty – dají se nenápadně mlsat ve vlaku i za volantem.

Zvláštní je také symbolika hrušek: hojnost, plodnost, dlouhověkost, dobrý úsudek a spravedlnost. To když si vzpomenu na jablko…

Pokud vím, málokdo hrušky (či dokonce listy hrušně) používá také jako léčivo. Sama jsem byla velmi překvapená, když mi čínská lékařka důrazně kladla na srdce, ať si denně ke svačině připravím hrušky v páře, ideálně sypané opraženým sezamovým semínkem.

Plody obsahují hodně vitamínů, organických kyselin a flavonoidů – jako většina ovoce. Navíc v nich najdeme malé množství jódu, vitamín P (to je ten, co zpevňuje cévy) a draslík. Šťáva z hrušek příznivě ovlivňuje vylučování moči a žluči a srdeční činnost. Odvar z hrušek (čerstvých či sušených) se podává při vysokých teplotách a zimnici. Vařené hrušky též uklidňují žaludek.

Hruškový kompot s jeřabinami

Listy se užívají pro obsah tříslovin a terpenových sloučenin. Sbírají se mladé listy (záhy po odkvětu) a pomohou při zánětech močových cest, při tvorbě močových a ledvinových kaménků (rozpouštějí je a brání jejich tvorbě). Mají též dezinfekční účinky.

Většina autorů uvádí, že je nutné konzumovat hrušky dobře vyzrálé a ještě lépe – tepelně upravené. Okamžitě se mi vybaví delikatesa z rodných Karpat – sušené hrušky. Bylo to velké umění usušit je tak, aby vnitřek zůstal měkký a šťavnatý – byly to tedy spíše hrušky pečené. Takto se daly upravovat jen určité druhy.

Hrušková povidla

Mattioli ve svém herbáři velmi rozlišuje působení hrušek trpkých a kyselých (pečené nebo sušené – stahují a zacpávají, používaly se proto proti průjmu a úplavici) a hrušek sladkých: ty – tepelně upravené – doporučuje po jídle jako „zdravé na žaludek“. Jeho návod na zavařování hrušek se blíží zpracování, které je běžné na Balkáně a v Řecku – ovoce je vlastně částečně kandované v cukrovém sirupu. „V tomto způsobu jsou užitečné žaludku, občerstvují nemocné, jimž se zošklivilo jídlo, zavírají žaludek, aby škodlivé výpary nevystupovaly vzhůru…“ A napadlo by vás, že sušené hrušky se dají použít jako velmi účinná náplast na rány?

Takhle v maringotce na kamnech sušíme

Pracharandu, tedy mleté sušené hrušky, jsem zatím vyrobit nezkoušela. K přípravě frgálu používám hrušková povidla. A pro radost všem přikládám na výtečné těsto na frgál recept. Je od valašské kamarádky, dovedený k dokonalé jednoduchosti a – skvostný:

Uvedené množství těsta je na velký obdélníkový plech (těsto je opravdu v tenké vrstvě), kulaté frgály vyrobíte dva. Těsto po vykynutí rozválejte na plech, potřete hruškovými povidly, rozmíchanými s mletým badyánem a hojně posypte drobenkou, při jejíž přípravě určitě nešetřete máslem. Valašské hospodyně frgál ještě navrch máslem polévají.

Tak ať se vydaří a ať hrušky přispějí k vašemu zdraví!