o možnostech využití aksamitníku rozkladitého Tagetes patula
Každý rok vysévám afrikány. Je to vášeň. Od dětství se nepřestávám kochat jejich barvou, vůní a sametem. Na tetině zahrádce lemovaly záhony a přiznám se, že vůbec nevím, co dalšího tam rostlo. Milovala jsem chvíle, kdy jsem mohla otrhávat zaschlé květy a vnímat, jak mi intenzivní aroma ulpívá na prstech. Velkou radost mi pak v dospělosti způsobilo zjištění, že se dají používat v kuchyni i v medicíně.
Domovem jsou tihle ohniví krasavci v Mexiku a Guatemale. Afrikán je tedy poněkud zavádějící lidový název; zato oficiální jméno aksamitník rozkladitý (Tagetes patula) se botanikům vyloženě povedl.
Je zajímavé, jak rozporuplné názory a postoje jsou s aksamitníkem spojeny. Někdo je miluje (jako já), někdo je nesnáší. Někdo je vysazuje, protože údajně působí proti mnoha škůdcům, někdo je naopak zavrhuje s tím, že škůdce přitahují. Krásný příklad různých pohledů na realitu… nebo různých realit?
Aksamitník a perila křovitá
A jak se to tedy má se škůdci? Výměšky z kořenů údajně odpuzují háďátka, aroma by mělo odpuzovat molice, esenciálnímu oleji se přikládají repelentní účinky proti roztočům. Diskuze o vlivu na slimáky je otevřená – moje zkušenost je taková, že po mladých rostlinách jdou jako diví, ty vzrostlejší už nechávají být. Myslím, že vyšší obsah silic a hořčin už jim není po chuti.
Na balkóně – aksamitník v květináči s brutnákem lékařským
V medicíně se využívá protizánětlivých a protimykotických účinků. Z květů a listů se připravuje nálev. V kuchyni jsou největšími spotřebiteli určitě kavkazské národy, zejména Gruzínci. Sušené květy zdobí stánky na tržištích a jsou základem kořenící směsi chmeli suneli, která se používá na luštěniny, maso i zeleninu.
Stánky trhovců zdobené girlandami aksamitníku a bobkového listu (Kutaisi, Gruzie)
Jako barvivo je aksamitník využíván více chovateli slepic než pěstiteli lnu a bavlny. A že je barevnost květů opravdu inspirativní – to mě pobavilo nedávno, když můj muž přišel s otázkou: „Prosím Tě, jak se jmenuje ta kytka… no… ta co má barvy jako Dukla?“
Už dobré tři týdny bráním loučku před naším domem před posekáním. Vím, že k jejímu prospěchu bude muset kosa nakonec zasáhnout, ale zatím přináší každý den nové překvapení. Ještě před 9 měsíci bylo na tomto místě rozhrnuto 5 „tater“ kamení (museli jsme je sem navézt kvůli jeřábu, který nám osazoval domek). Pak přijel šikovný soused s bagříkem, šutr shrnul a na místo vrátil původní zeminu. Ta už ovšem byla obohacená semeny – především kopřiv, pcháče, mléče a jiných rostlinných pionýrů.
Inspirována knihou Revoluce jednoho stébla slámy jsem na plochu poházela luční směs a Ladislav poté všechny „pionýry“ na místě proměnil v mulč. Do listopadu se nic nedělo, sem tam nějaký výhonek čehosi neznámého. V zimě jsme jenom vybírali obnažené kamení. Na jaře přišlo velké překvapení: celá plocha porostla hluchavkou. Upřímně – moc radosti jsem z toho neměla, ale když jsem pozorovala ten hukot, který ustal až v pozdních večerních hodinách, nechala jsem to být – čmeláci a včely neměli v té době ještě nic jiného. Asi po měsíci začala hluchavka odkvétat a poléhat, přišly tedy na řadu stroje. Tentokrát jsme nemulčovali, protože mezi stonky hluchavky byl již docela hustý porost.
A pak to začalo: nejdřív se objevily jetele – fascinováni jsme byli hlavně inkarnátem (dost dobrý název…). Od té doby takřka každý den zaznamenáme něco nového: kopretiny, chrpy, kohoutky, vlčí máky, kmín, divoká mrkev, řebříčky, úročník, silenky, zvonky, komonice, čekanky – no a pak posekejte takovou krásu…! Přiznám se, že v jednom případě jsem musela sáhnout po chytrých knihách: to abych zjistila, že nám tu roste i koukol. Ten jsem naposledy viděla, když mi byly asi čtyři roky. Zemědělci byli v jeho likvidaci úspěšní.
S loukou, Ladislavem a duchem zahrady jsme se dohodli, že do svatého Jána… Pak dojde na kosu a na odvoz na Farmu Krasoňovice ke zkrmení – myslím, že takový luxus nemají býci široko daleko!
Víte, na čem často ztroskotává používání sypaných bylin? Věřte-nevěřte, je to naše neochota věnovat jejich správné přípravě potřebný čas.
Připravit si nálev nebo odvar vyžaduje nejen myslet předem na to, že v určitou hodinu je třeba s přípravou začít, ale také mít správné pomůcky – tedy alespoň hrníček a sítko. Po určité době sítko zbavit zbytků a vyčistit… Oč jednodušší je vzít hotový nálevový sáček či pytlíček, pěkně s nitkou, a po použití jej hned vyhodit do koše!
Ne všechny byliny je ovšem možné pořídit v nálevových sáčcích (i když výrobci se snaží), ale především – jemně nadrcené byliny rychle ztrácejí na účinnosti. Pokud tedy chceme skutečně pocítit účinek bylin, je dobré používat je co nejčerstvější a rozmělňovat je až těsně před použitím.
Procházíme obdobím jarních očistných kůr, detoxikací a posilování jater. Oblíbené kopřivy a pampelišky jistě neujdou naší pozornosti. Málokdo si ale vzpomene na lopuch větší (Arctium lappa). Důvodem je to, že příprava kořene je opravdu náročná: buď jej musíme předem máčet a potom připravit odvar, nebo jej drtíme na prášek a konzumujeme v této podobě. Účinky lopuchového kořene jsou však pro očistné kůry jako stvořené: podporuje látkovou výměnu a činnost ledvin, čímž pomáhá odstraňování zplodin z těla. Výsledky jsou viditelné hlavně na zdraví kůže (využívá se i při léčbě úporných ekzémů) a vlasů. Za tyto schopnosti vděčíme látkám s fytoncidními a fungicidními účinky, slizům, tříslovinám, silicím a hořčinám. Kromě toho je lopuchový kořen bohatý na polysacharid inulin a minerální látky. Kořen můžeme sbírat na podzim i zjara -na jeho přítomnost v zemi nás teď upozorní zaschlé stvoly s „knoflíky“ či nově rašící listy.
A jak si usnadnit užívání lopuchu? Ráda bych napsala – věnujte čas jeho přípravě, je to čas věnovaný vám samotným… ale nemohu kázat vodu a pít víno. Rozhodla jsem se používat vždy čerstvě umletý prášek – a to tak, že sušené kousky přidávám do mlýnku na pepř, přibližně 2 díly pepře a 1 díl lopuchu. Chuť je příjemně změněná a já mám radost, že jsem udělala něco pro své zdraví.
P.S. Obdobným způsobem přidávám do mlýnku semena ostropestřce – kupovat si je drcená rozhodně nedoporučuji, neboť nejen rychle ztrácí na účinnosti, ale extrémně rychle i žluknou. Aby tomu výrobci zabránili, musí semena termicky „upravit“, takže je otázka, k čemu taková semena vlastně ještě jsou…
Spolek přátel Farmy Bláto uspořádal v sobotu 16. října 2021 seminář, který jsme nazvali Ke kořenům. Téma se pro toto období nabídlo úplně samo – je právě čas jejich sběru. A protože jsem se jako lektorka nechala kořeny a krásnou atmosférou unést, nestihla jsem odpovědět na otázky, které jsme průběžně zapisovali. Zde tedy alespoň ty, na které se touto formou dá odpovědět.
Macerovat suché nebo čerstvé? Mluvíme-li pouze o kořenech, lze obojí, ale macerování suchých bude trvat déle (alespoň přes noc).
Co při výrobě masti použít místo sádla? Pokud vám sádlo nevoní či je nechcete používat z etických důvodů, je možné je nahradit například kokosovým tukem. Pokožkou proniká dobře, má však o něco nižší tzv. kouřový bod (=dříve se přepálí, což je např. při výrobě břečťanové masti nevýhodné).
Výroba břečťanové masti
Chození naboso – má nějaké přínosy? Pokud si pamatuji, původní otázka zazněla v kontextu, zda je možné, že člověk chůzí naboso ovlivní to, co potom na jeho „cestičkách“ roste. Nezlobte se, že odpovím trochu vyhýbavě – pokud tomu věříte, tak tomu tak je. Já osobně chodím (po vlastní zahradě či na pěkné louce) naboso z těchto důvodů a takto: ráno se občas projdu mokrou trávou (v zimě tedy i sněhem), ale pár minut. Poté na mokré nohy natáhnu vlněné ponožky a vklouznu do bot či přezůvek. Přínosy vidím hlavně ve dvou věcech – jednak tento rychlý „Priessnitz“ lépe rozproudí energii v těle (pomáhá odbourávat zátěž v kloubech, v krvi či lymfě), jednak kontakt těla s „přírodní“ vodou posiluje tělesný magnetismus (=zdraví). Jinak chodím bosa tehdy, když je zem dostatečně teplá a je mi to příjemné. A pokud si přitom mé nohy něco vezmou z bylin, na které jsem šlápla, tak je to fajn. Dlouhé chození po chladivé zemi neprospívá ledvinám.
Bršlice kozí noha? Kromě jarní polévky, o které jsem mluvila, jsou mladé listy bršlice výborné všude tam, kde byste normálně používali petrželovou nať (která obvykle ještě v této době není). Pokud vám nevoní, tak se do ní nenuťte. Je silně močopudná a pomáhá z těla vyplavovat hlavně kyselinu močovou a chloridy – vhodná je tedy pro lidi, kteří trpí dnou a revmatismem (do čajových směsí). Na bolestivé klouby se používala horká kaše z listů.
Jak používat a uchovat brutnák? Používáme květy, listy a semena. Květy můžete zdobit dezerty i saláty. Listy můžete přidávat do salátů – pokud vám nevadí to, že poněkud drhnou (jsou chlupaté). Výborné jsou rozmixované ve smoothie či koktejlu. Mají lehce okurkovou příchuť, bez obav je můžete použít s dalším kořením při nakládání okurek či do kvašené zeleniny (pickles). Brutnák má dobrý vliv na sliznice (dýchací cesty, žaludek, střeva, močové ústrojí), je močopudný, tlumí křeče a celkově zklidňuje. Neměl by se používat dlouhodobě. Je možné ho sušit a připravovat ve formě nálevu, usušené listy je ale třeba dobře zabezpečit před druhotným zvlhnutím).
Brutnák lékařský – sušení
Ještě jednou všem děkuji za účast a ať se vám daří!
Nepočítám-li hmyz, pak ptáci jsou jistě nejpočetnější skupinou návštěvníků Krasosadu. Nemohu napsat „obyvatel“ – většina jich sídlí mimo a tady pravděpodobně mají jednu z jídelen. No a s pravdou ven – kde oni mají jídelnu, my máme obrazovku. A jako jiné obrazovky, i tahle silně podkopává pracovní morálku. Třeba teď – místo toho, abych začala ubírat ze seznamu pracovních úkolů, chci se podělit o výsledky pozorování.
Krasosad je tvořen starými stromy. Jejich větvoví je hustší, než by asi připustili ovocnáři, kmeny jsou porostlé mechem, a také nespočet dutin a prasklin je domovem pro spousty hmyzu. O plodech, které už nemůžeme sklidit a zpracovat, ani nemluvím. Myslím tedy, že stravy pro ptáky je u nás dost – a jak jsem už uváděla v knížce #zivotvmaringotce, ptáků také: objevuje se u nás téměř dvacet druhů. Přikrmovat začínáme až s příchodem mrazů.
Těch pár slunečnic, co vypěstujeme, stihnou zpravidla vyzobat dřív, než je sklidíme. Proto jsme odkázáni na nákup. Začali jsme slunečnicí, když jim tak chutná – a také proto, že je v obchodech nejčastěji k mání. Pak jsem si ale řekla, že přece nemohou mít tak jednostrannou stravu, a koupila jsem směs. Jak to dopadlo? Slunečnice zmizela ihned, to ostatní zůstalo na krmítku tak tři dny, než si přilepšili náhodní kolemletící. Říkala jsem si – proč dávají výrobci do směsi něco, co těm ptákům nejede? Než jsem ale spotřebovala celé balení, zjistila jsem, že věc se má trochu jinak.
Nejbystřejší a nejodvážnější jsou sýkorky – koňadry, modřinky, babky i uhelníčci. Přiletí, rychle sezobnou jedno semínko a usednou s ním opodál, aby je vyloupli a snědli. Brhlíci mají jinou strategii: naplní zobák mnoha semínky a teprve pak odletí. Do toho se občas objeví zvonci – vyčkávají, až se krmítko na chvíli uvolní, a pak na místě louskají a sezobávají, co je. Přilétne-li dlask, usedne ke zdroji a nemilosrdně zahání všechny další zájemce (mimochodem – to se mu to s jeho velikostí dělají ramena!). Pouze pár přidrzlých sýkorek mu občas sebere něco takřka za letu. Stejnou tendenci jako dlaskové (tedy odhánět konkurenci) mají strakapoudi. Vrabci přilétají o něco později, takže – pokud něco zbylo – nemusí se už s nikým dělit. Toho, co spadne z krmítka, se ujmou kvíčaly, kosi a další vrabci.
Konečně se dostávám k pointě s pestrostí: pokud dáme na krmítko jen slunečnici, všechnu ji slupnou sýkorky (některým modřinkám už můj muž začal říkat „obřinky“). Pokud dáme směs, přilétají postupně další druhy, které nepohrnou ovsem, prosem, obilím i řepkou. Pokud je ve směsi lněné semínko, tak z krmítka nezmizí, dokud je neuklidím. Důvodem je pravděpodobně to, že zvlhčené lněné semínko je velmi lepkavé a ptáci tuší, že by jim mohlo způsobit potíž.
Pro další zpestření jsme se naučili dávat ptákům ještě to, co ve většině domácností končí v odpadcích: jadérka z jablek a hrušek a semena z dýní všeho druhu. Dýně, pravda, vyžaduje drobnou úpravu, aby se nelepila podobně jako len: je nutné sundat svrchní průsvitnou slupku. To je velmi jednoduché – dobře usušené semeno lehce promneme mezi prsty a této lepivé slupky je zbavíme. A že na takové (…) nemáte čas? Je to věc úhlu pohledu. V domácnosti bylo dříve hodně činností, které nevyžadovaly intelektuální soustředění, ale prostě jen mechanickou zručnost a trpělivost. Třeba takové přebírání čočky, hrachu či rýže. Nebo mytí nádobí či loupaní ořechů. Dnes za nás všechno dělají stroje či jiní lidé – a zbavili jsme se tak příležitosti vypnout, či chcete-li – meditovat. Spočinout. Zamyslet se nad něčím, co potřebuje čas. Nebo se třeba zaposlouchat. Nebo zavzpomínat.
Za takové pozastavení v čase jsem velmi vděčná a přeji i vám, abyste si je dopřáli. Třeba při čištění dýňových semínek. Kousek našeho života pak jakoby lépe zapadne do celku, kde všechno souvisí se vším.
Se sousedkami, které něco chovají, pěstují, vyrábějí či tvoří, jsme se rozhodly potkat se o zlaté neděli na Statku Krasoňovice a nabídnout zájemcům naše produkty. I když nás bude „jenom“ pět, abychom dostály platným nařízením a opatřením, ukázalo se, že náš sortiment bude i tak velmi bohatý. Je to radost mít kolem sebe tolik šikovných lidí.
V neděli 20. prosince od 13 do 16 hodin se na vás těšíme v Krasoňovicích 1.
Nabízíme: – vánoční dekorace – košíky, svícny, misky, věnečky, stromečky – od Pavlíny Nixbauerové – čerstvé a nakládané sýry ze Statku Krasoňovice – med a medové produkty ze Včelího království – sušené ovoce, povidla, džemy a čatní z Krasosadu – vyladěné bylinky od Daniely Kroftové a léčivé pokojovky z Krasosadu – bylinné produkty – čaje, sirupy, balzámy od Pavlíny Nixbauerové, Daniely Kroftové a z Krasosadu – keramiku – andělíčky, hrníčky, konvičky, misky a dekorace od Jany Egidy – ručně vyšívaná přání od Dity Králové – knížky od Jolany Šopovové
Občerstvení na místě vám bohužel nabídnout nemůžeme, ale dobré slovo, úsměvy a radost budeme rozdávat a směňovat na počkání.
Co z bylin šlo usušit – je usušeno, co šlo vykopat – je vykopáno, ovoce sklizeno a zpracováno, na zimu snad zabezpečeno také – takže je konečně čas na houby!
Když jsme šustili vrstvou listí, propadala jsem skepsi, že přece v tom nemůžeme nic najít… Ale naštěstí to bylo jinak: našli jsme ty, které si daly práci vyrůst a vyloženě na nás volaly.
Na každé procházce zpravidla najdeme nějaký nový druh. Tak tomu bylo i se strmělkou. Zaujal nás trs hlívy a kousek od ní – něco, co se jí velmi podobá, ale přece jenom to hlíva není. Vzali jsme jeden vzorový kousek, nafotili, poradili se s atlasy i online mykologickou poradnou. Strmělka mlženka – takový název jí musel dát jedině člověk s velkým citem pro jazyk, pro humor a také pro jídlo.
Včerejší vycházka nám dopřála takovou hojnost, že jsme chvíli váhali, co s nimi. Nakonec padlo rozhodnutí – z bedel a pečárek steaky k obědu, hříbky usušit, a z mlženky vyzkoušíme zavináče! Projela jsem několik receptů, důvěru ve mně nevzbudil ani jeden. Nakonec jsem tedy vsadila na Sandtnerovou a modifikovala její recept na ryzce.
Houby očistíme, třeň odkrojíme a klobouky omyjeme vlažnou vodou. Dále uvedené množství je cca na 1 kg hub: do hrnce dáme 1/2 l vody a 1/4 l octa, půl malé lžičky soli, 2 bobkové listy, 5 zrn nového koření a 10 zrnek pepře. Nálev přivedeme k varu, vložíme do něj na větší kousky nakrájené houby a 10 minut povaříme. Odstavíme a necháme do druhého dne. Druhý den si připravíme nový nálev, povaříme (samotný) a necháme vychladnout. Na proužky nakrájíme 1 větší cibuli, lze přidat kapii a mrkev. Houby z předešlého dne scedíme a střídavě s připravenou zeleninou je vkládáme do sklenice. Upěchujeme, zalejeme připraveným nálevem a zavíčkujeme. Lze jíst po dvou dnech čerstvé, případně sterilovat 20 min na 90°C. Při servírování doporučuji zakápnout olejem a použít čerstvý pepř…
Při sklizni hrušek, která letos díky okolnostem probíhala v poklidu, jsem si uvědomila, že mám k hruškám citový vztah. Zatímco jablka jsou krásná a většina z nich mi chutná, tak hrušky obdivuji a miluji. Když si mám vybrat, sáhnu raději po té tvrdší, která lehce křupne, když se do ní člověk zakousne, a jejíž kaménky vám lehce obrušují zuby. Ale stejné nadšení ve mě budí plod, ze kterého mi po zakousnutí teče šťáva po bradě a lehce navinulá slupka se lepí na patro. Každý rok je suším a vozím sebou jako svačinku na cesty – dají se nenápadně mlsat ve vlaku i za volantem.
Zvláštní je také symbolika hrušek: hojnost, plodnost, dlouhověkost, dobrý úsudek a spravedlnost. To když si vzpomenu na jablko…
Pokud vím, málokdo hrušky (či dokonce listy hrušně) používá také jako léčivo. Sama jsem byla velmi překvapená, když mi čínská lékařka důrazně kladla na srdce, ať si denně ke svačině připravím hrušky v páře, ideálně sypané opraženým sezamovým semínkem.
Plody obsahují hodně vitamínů, organických kyselin a flavonoidů – jako většina ovoce. Navíc v nich najdeme malé množství jódu, vitamín P (to je ten, co zpevňuje cévy) a draslík. Šťáva z hrušek příznivě ovlivňuje vylučování moči a žluči a srdeční činnost. Odvar z hrušek (čerstvých či sušených) se podává při vysokých teplotách a zimnici. Vařené hrušky též uklidňují žaludek.
Hruškový kompot s jeřabinami
Listy se užívají pro obsah tříslovin a terpenových sloučenin. Sbírají se mladé listy (záhy po odkvětu) a pomohou při zánětech močových cest, při tvorbě močových a ledvinových kaménků (rozpouštějí je a brání jejich tvorbě). Mají též dezinfekční účinky.
Většina autorů uvádí, že je nutné konzumovat hrušky dobře vyzrálé a ještě lépe – tepelně upravené. Okamžitě se mi vybaví delikatesa z rodných Karpat – sušené hrušky. Bylo to velké umění usušit je tak, aby vnitřek zůstal měkký a šťavnatý – byly to tedy spíše hrušky pečené. Takto se daly upravovat jen určité druhy.
Hrušková povidla
Mattioli ve svém herbáři velmi rozlišuje působení hrušek trpkých a kyselých (pečené nebo sušené – stahují a zacpávají, používaly se proto proti průjmu a úplavici) a hrušek sladkých: ty – tepelně upravené – doporučuje po jídle jako „zdravé na žaludek“. Jeho návod na zavařování hrušek se blíží zpracování, které je běžné na Balkáně a v Řecku – ovoce je vlastně částečně kandované v cukrovém sirupu. „V tomto způsobu jsou užitečné žaludku, občerstvují nemocné, jimž se zošklivilo jídlo, zavírají žaludek, aby škodlivé výpary nevystupovaly vzhůru…“ A napadlo by vás, že sušené hrušky se dají použít jako velmi účinná náplast na rány?
Takhle v maringotce na kamnech sušíme
Pracharandu, tedy mleté sušené hrušky, jsem zatím vyrobit nezkoušela. K přípravě frgálu používám hrušková povidla. A pro radost všem přikládám na výtečné těsto na frgál recept. Je od valašské kamarádky, dovedený k dokonalé jednoduchosti a – skvostný:
Uvedené množství těsta je na velký obdélníkový plech (těsto je opravdu v tenké vrstvě), kulaté frgály vyrobíte dva. Těsto po vykynutí rozválejte na plech, potřete hruškovými povidly, rozmíchanými s mletým badyánem a hojně posypte drobenkou, při jejíž přípravě určitě nešetřete máslem. Valašské hospodyně frgál ještě navrch máslem polévají.
Tak ať se vydaří a ať hrušky přispějí k vašemu zdraví!
Když jsem uprostřed letošní hojnosti bylin přemýšlela, jak se nejlépe připravit na podzimní období, v němž se nebývale dobře daří virům, rozhodla jsem se vytvořit čajové směsi. Nedělám to často, z nějakého důvodu preferuji čaje jednodruhové. Ale život je změna, a když se mi navíc sešly zajímavé druhy, ráda výsledek svého tvoření představuji.
V období pozdního léta a začátku podzimu bychom měli pečovat o slezinu, slinivku a žaludek. Právě tyto orgány rozhodují o kvalitě trávení a tudíž také o tom, kolik energie z jídla získáme. Podzim pak obrací naši pozornost k plicím a tlustému střevu: pokud jsou tyto dva orgány zdravé a dobře fungující, můžeme se těšit také dobré imunitě. Takto uvažovali o zdraví v souvislosti s ročními obdobími čínští lékaři.
Čaj na dobré trávení sestává z květů měsíčku lékařského, svízele přítuly, benediktu lékařského a šanty kočičí v poměru 4:1:1:1. Měsíček lékařský považuji za jednu z nejšetrnějších (a také chuťově přijatelných) bylin pro posílení funkce jater a žlučníku. Zářivá oranžová jakoby dávala směsi hojnost slunce. Svízel je skvělou bylinou pro podporu slinivky, sleziny a lymfatického systému. Navíc si i po usušení zachovává svěží zelenou barvu a dodává tak tělu prospěšný chlorofyl. O benediktu jsem se rozepsala v jednom z minulých příspěvků, tady jenom dodám, že v této směsi má na starosti tlusté střevo. Šanta kočičí doplňuje směs o účinky na nechutenství, žaludeční neurózy, celkové zklidnění a také dezinfekci. Chuť čaje je lehce nahořklá (trávení bez hořčin prostě nefunguje), příprava velmi jednoduchá – 1 lžíci čaje přelejeme 1/4 l vařící vody a necháme 10 minut louhovat.
Čaj na dobré dýchání je složen z květů divizny velkokvěté, listů jitrocele kopinatého, lékořice lysé a mateřídoušky obecné v poměru 3:1:1:1. Divizna podporuje vykašlávání a tlumí křeče v dýchacím ústrojí, které se projevují tzv. suchým kašlem. Jitrocel rovněž tlumí kašel, kromě toho však má i protizánětlivé účinky, které se mohou projevit jak v plicích, tak v žaludku a střevech. Lékořice podporuje působení jitrocele a celkově přispívá ke zvýšení vitality organismu. Mateřídouška působí především antisepticky a dezinfekčně, podporuje trávení a směsi dodává příjemnou vůni. Čaj je potěšením pro oko, na chuť velmi lahodný a jeho příprava je díky obsahu slizových látek náročnější – 1 lžíci bylin dáme na 15 minut macerovat do studené vody, poté pozvolna přivedeme k varu. Odstavíme a necháme ještě 5 minut louhovat.
V sobotu 3. října 2020 jsme v Krasosadu pokřtili knížku s nic neskrývajícím názvem #zivotvmaringotce. Role kmotra se zhostil novinář a spisovatel Jiří Peňás s půvabem sobě vlastním: byl přivezen rovnou z Okrouhlice, rodiště Jana Zrzavého, se značným zpožděním; nicméně se rychle zorientoval, z terasy před maringotkou si udělal pódium a v několika minutách umně propojil události minulé se současnými a vytvořil tak pěkný Krasoprostor pro tiché ševelení i bujarý smích našich hostí.
S fotoaparátem se po sadu pohybovali Ivan Prokop a Ladislav, jejich vtipné postřehy doplnili někteří pomocí mobilu.
(foto Petra Dvořáková)
Jiří promlouvá k literárním postavám (foto Ivan Prokop)
Ladislav dal knížce přímo nebeský kabátek a její rozměr budil nadšení: „Konečně něco do kabelky!“
Přípitek… je to radost, mít kolem sebe tolik přátel! (foto Ladislav)
Než přijel Jiří… Ach jo, kam si stoupnu, tam jsem lektorka! (foto Ivan Prokop)
Rosťa L. popisuje výrobu včelího elixíru (foto Ivan Prokop)Představení bylin… (foto Ladislav)Program zpestřilo krmení Pepy – selátka ze statku (foto Ivan Prokop)Pořád bylo co probírat – knihy, byliny, alchymii… (foto Ivan Prokop)…nebo i jiná místa (foto Ivan Prokop)
Některé sazeničky našly nové majitele (foto Ladislav)
Aloisie citrónová zaujala i Alenku, nicméně domů si ji odvezla Ivanka (foto Ladislav)
Krásné odpoledne… (foto Ladislav)
Kafe a pokouřeníčko… (foto Ivan Prokop)Literární postava s dětmi (foto Jolana)A takhle to vypadá, když přátelům napíšete „nevozte dary!“… Děkujeme. (foto Jolana)
Děkujeme za to, že jsme mohli být s vámi. Doufáme, že se knížka bude líbit. Objednat ji lze za 130 Kč + 30 Kč poštovné na: jolana.sopovova@gmail.com.
Reakce na #zivotvmaringotce nás moc těší, děkujeme!
„Do knížky jsem se hned začetla a myslím, že to bude cenná inspirace pro spoustu lidí, kteří se chtějí trochu odizolovat od systému. A znovu děkuji za kabelkový formát. 🙂 “ Radka, manažerka a bylinkářka
„Přečetl jsem dneska dopoledne tvou spanilou knížku na jeden doušek, jako bych pil váš mošt nebo jabkovici. Je to poctivé psaní. Věcné i poetické. Líbí se mi, že maringotka a celé pobývání v ní je otevřeně a přiznaně dílem volbou a dílem nezbytím. Přiznám se, že jsem se v dnešní době trošku podprahově obával agresivního „eko mesiášství“, které bývá někdy nesnesitelné, byť by i mělo dobrý a správný základ. Tvé líčení života v maringotce nezakrývá obtíže a komplikace, aniž by mu upíraly půvab a metafyzickou kvalitu. Je to od kadibudky k nebesům.Krása!“ Radovan, režisér
„Máš náš obdiv za knihu, kterou jsme četli společně s Benem a velmi se nám líbila. Užívali jsme si zážitky z maringotky a hlavně přírody kolem a je nám to velkou inspirací :-)“ Zuzana, finanční manažerka
„Dočetla jsem knihu, dýchá přírodou, životem a …? Chtěla jsem si knihu dočíst zítra, ale nějak jsem musela pořád číst…“ Dana, učitelka
„Přidávám několik postřehů: je dobře, že jsi ji napsala; pro mě má přidanou hodnotu v tom, že píšeš o místech a městech, které dobře znám; k formě – šla jsi cestou popisu, čemuž rozumím a byl pro mě čtivý pro svou šíři, ale i hloubku; přiznám se, že jsem ji začínal číst s otazníkem v hlavě a ten nevymizel ani po přečtení. Předpokládám, že můžeme očekávat druhý díl, nebo díly? Tak ti děkuji za příjemný zážitek.“ Petr, konzultant
„Dočetla jsem. Zhltla jsem to! Je to milé, pro mne v mnohém inspirativní a pokaždé povzbuzující…. Díky!“ Eva, šlechtitelka
„Přečetli jsme tvou knížku s Ivanou jedním dechem a moc nás potěšila a zahřála … schopnost vidět krásu v obyčejných věcech, umět se z nich těšit a navíc (ve vašem případě) na nějaký čas si tak i reálně nadesignovat svůj život a prožít si to … to je neobvykle magické a obdivuhodné.“ Pavel, lektor
„Z. mi dala přečíst Tvůj Život v maringotce – moooc fajn počteníčko! Děkuju za zážitek, který mě osvěžil i povznesl přesně ve správný okamžik… Líbí se mi, jaký to má spád, poetiku i opravdovost. A jaký to nese moudrý vzkaz!“ Monika, manažerka