Pampeliškový med

Vyrobit dobrý pampeliškový med sice trvá tři dny, ale výsledek stojí za to: je zlatý, voňavý a delikátní!

Nasbírat pět plných hrstí pampeliškových hlaviček netrvá dlouho, ani když trháte stylem „jedna pro mne, dvě zůstávají“. Tedy – mluvím o zahradě, kde nebyl pampeliškám vyhlášen boj…

Vložíme do hrnce a zalejeme asi 1,5 litrem studené vody – pampelišky by neměly volně plavat, ale spíše je budete muset přitlačit, aby se ponořily. Pozvolna zahříváme téměř k varu. Odstavíme a necháme přes noc vychladnout.

Druhý den přecedíme, hlavičky vymačkáme. Do vzniklé tekutiny přidáme 1,5 kg cukru a jeden na plátky nakrájený citrón. Zahříváme a za občasného míchání pozvolna odpařujeme – nesmí se vařit. Odstavíme a necháme vychladnout. Proces zahřívání a chladnutí opakujeme tolikrát, až je med správně zahuštěný: je tekutější než včelí, spíše jde o hustší sirup. Správnou hustotu poznáme pouze ve studeném stavu. Plníme do čistých lahví či sklenic.

Tento med je výborný k ochucení teplých i studených nápojů, kaší, mléčných dezertů. Dá se použít k oslazení pečiva – zejména do sušenek a cookies je výtečný.

Jeho přiměřená konzumace má dobrý vliv na trávicí trakt (žaludek, játra, žlučník) a vylučování (je mírně močopudný). Rakouská bylinářka Maria Treben uvádí, že „lidé s nemocnými ledvinami nesnášejí kyseliny, které obsahuje pravý med, proto je pro ně sirup z pampelišky přijatelnější.“

Fialky kolem nás

Posledních několik let, co se věnuji sběru bylin, pozoruji, že každý rok se
výjimečně daří jinému druhu. Vloni to byly třezalka tečkovaná a violka
trojbarevná. Překvapivě jsem potkávala většinou lidi, kteří potřebovali právě je.

Letos sezóna ještě ani pořádně nezačala, dokonce se zdá, že si ještě budeme
užívat zimy, ale sad už je plný fialek. Vůbec nechápu, kde se tady v takovém
množství vzaly. Věděla jsem o pár místech, kde je určitě najdu, ale doposud
jsem je nesbírala. Letos jsou tady fialové koberce, a tak mohu s čistým
svědomím přijít s košíkem a tajnou úmluvou: polovina zůstává, polovinu si, s dovolením, vezmu.

Nedalo mi to a sáhla jsem po moudrých knihách, abych si ověřila možnosti
využití: „Droga především účinně podporuje vykašlávání hlenů. Využíván je také účinek močopudný a protirevmatický.“ … „Při zánětech plic se
dříve užívaly květy fialky tak, že se 1 polévková lžíce květů přelila šálkem
vařící vody a nechala se 10 minut vyluhovat. Podávaly se vždy před jídlem 2 až 3 šálky denně.“ (To byl Herbář, Janča-Zentrich). „Přípravkům z
oddenku i natě se připisuje schopnost rozpouštět hleny a podporovat
vykašlávání, čehož se příležitostně využívá při onemocněních dýchacích
cest.“ (Ottův průvodce přírodou). Homeopatické využití obdobné.

V dalších knihách už nehledám. Představuji si, jaké by to bylo, kdyby teď
každý místo roušky nosil v klopě kytičku fialek.