Posledních několik let, co se věnuji sběru bylin, pozoruji, že každý rok se
výjimečně daří jinému druhu. Vloni to byly třezalka tečkovaná a violka
trojbarevná. Překvapivě jsem potkávala většinou lidi, kteří potřebovali právě je.
Letos sezóna ještě ani pořádně nezačala, dokonce se zdá, že si ještě budeme
užívat zimy, ale sad už je plný fialek. Vůbec nechápu, kde se tady v takovém
množství vzaly. Věděla jsem o pár místech, kde je určitě najdu, ale doposud
jsem je nesbírala. Letos jsou tady fialové koberce, a tak mohu s čistým
svědomím přijít s košíkem a tajnou úmluvou: polovina zůstává, polovinu si, s dovolením, vezmu.
Nedalo mi to a sáhla jsem po moudrých knihách, abych si ověřila možnosti
využití: „Droga především účinně podporuje vykašlávání hlenů. Využíván je také účinek močopudný a protirevmatický.“ … „Při zánětech plic se
dříve užívaly květy fialky tak, že se 1 polévková lžíce květů přelila šálkem
vařící vody a nechala se 10 minut vyluhovat. Podávaly se vždy před jídlem 2 až 3 šálky denně.“ (To byl Herbář, Janča-Zentrich). „Přípravkům z
oddenku i natě se připisuje schopnost rozpouštět hleny a podporovat
vykašlávání, čehož se příležitostně využívá při onemocněních dýchacích
cest.“ (Ottův průvodce přírodou). Homeopatické využití obdobné.
V dalších knihách už nehledám. Představuji si, jaké by to bylo, kdyby teď
každý místo roušky nosil v klopě kytičku fialek.